Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jezdectví

Jezdectví je sportovní odvětví, kdy se kůň využívá pro jízdu v sedle. Je-li kůň zapřažen do vozu, jedná se o vozatajství. Z jezdectví se někdy zvlášť vyčleňují dostihy respektive dostihový sport.

Jezdectví obsahuje celou řadu závodních disciplín, způsob ježdění se dělí na "anglické ježdění", "westernové ježdění" a ostatní. Každý jezdecký styl má trochu jiné požadavky na způsob ovládání koně, způsob pohybu koně, používají se jiná sedla i uzdění. Přesto lze říci, že hlavní jezdecké disciplíny jsou drezura, parkur, dostihy, western a všestrannost.


Jezdectví u nás

Počátek jezdeckého sportu je u nás datován od založení jezdeckého spolku pražského Sokola v roce 1891. Hlavním přínosem jezdeckého spolku Sokola bylo zavedení jednotné tréninkové metodiky. Značný vliv na v té době formující se českou jezdeckou školu měla Armádní jezdecká škola a výcvikové středisko v Hodoníně.

Dvacátá léta 20. století sebou přinesla vznik Československé jezdecké společnosti, která zaštítila mnoho závodů na území Československa od roku 1923 dokonce se zahraniční účastí. Tento spolek se pak v roce 1927 stal členem Mezinárodní jezdecké společnosti FEI.

I z pohledu závodního patří dvacátá a třicátá léta 20. století k těm nejvydařenějším, neboť přinesla mnoho úspěchů našim zahraničním reprezentantům, a to převážně armádním jezdcům. Ti se v letech 1924, 1928 a 1936 zúčastnili olympijských her. V roce 1924 se náš reprezentant Thiele umístil na 5. místě v drezuře. V roce 1928 zvítězil kapitán Ventura ve skocích a v drezuře si náš tým sáhl opět na 5. místo. Naposledy v roce 1936 získal československý tým opět páté místo, nyní však ve všestrannosti. Z této doby je nutné zmínit známá jména, jakými jsou Býček, Dobeš, Seyfried, Statečný, Popler a Ventura. Jejich nositelé se zúčastnili téměř čtyřiceti zahraničních soutěží a to především v Německu ale i naamerickém kontinentě.


Disciplíny

  • parkurové skákání - cílem je bezchybné překonání všech překážek v co nejkratším čase
  • drezura - cílem je co nejhezčí předvedení předepsaných cviků
  • jezdecká všestrannost - kombinace drezury, parkuru a terénní jízdy
  • skok mohutnosti - zvláštní doplňková parkurová disciplína (skok přes jednu jedinou překážku do výšky)
  • vytrvalost (endurance) - dálkové jízdy
  • voltiž - gymnastika na neosedlaném koni (což je také artistická disciplína)

Oblíbené jsou parforsní hony (zvlášť v Británii) a Hubertovy jízdy.


Historie

Jezdecké školy se vyvinuly během ve středověku ve vznikajících jízdárnách po Evropě. Navázaly na v knihách uložené poznatky řeckého vojevůdce Xenofonta (žil 430-353 př.n.l.). Středověcí rytíři potřebovali vycvičené koně ovládané jednou rukou či nohama, protože v druhé ruce drželi meč. Koně se nesměli zaleknout válečné vřavy, dokonce se podíleli na boji naučeným vzpínáním a kopáním. To je učila např. Španělská jezdecká škola. Později se jezdecké umění netýkalo přípravy koní a jezdců na válku, stalo se sportovním odvětvím. Jezdecké školy pak vyučovaly sedm prvků výskoků - figur (Airs), např. levada, courbette, capriole.

 

800px-horse-racing-4.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

800px-showjumping_white_horse.jpg